Povrch cementových podkladů musí splňovat požadavky uvedené výše. Vlhkost betonového podkladu je přípustná do 2 hmotnostních % (CM). Podlahoviny nesmí být pokládány v nepodsklepených místnostech, nejsou-li dostatečně izolovány proti spodní vlhkosti a v místnostech s podlahovým topným systémem, přesahuje-li teplota na povrchu 28 °C.

Anhydritový potěr (AFE) se vyrábí z anhydritového pojiva, kameniva (písku, štěrku) a vody. Mnohdy se používají přísady, aby se změnily chemické nebo fyzikální vlastnosti potěru, např. zpracovatelnost, tvrdnutí nebo tuhnutí. Označení „anhydritový potěr“ se dnes často nahrazuje výrazem „kalciumsulfátový potěr“. Zatímco dříve se jako pojivo používal téměř výhradně přírodní anhydrit, dnes se stále hojněji používají průmyslové typy anhydritu. Směs anhydritu a budiče se označuje jako anhydritové pojivo. S anhydritovými potěry se na stavbách setkáváme stále častěji z důvodů jejich snadné a rychlé aplikace. AFE se aplikují jako tekutá samonivelační směs. S ohledem na způsob zpracování lze zaručit rovnoměrné hodnoty pevnosti a tolerance rovinnosti, které u směsí s menším množstvím záměsové vody nejsou dosažitelné. U AFE nedochází k dodatečným deformacím, které se při zrání běžných cementových potěrů mohou vyskytnout. Další výhodou je možnost vytvoření velkých ploch beze spár.

Před kladením podlahoviny na AFE se musí dbát následující pokynů a zásad. Pro stanovení potřebné doby zrání k dosažení přípustné zbytkové vlhkosti platí u AFE o tloušťce do 40 mm empirické pravidlo: zhruba 1 týden zrání na 10 mm. Při tloušťce AFE nad 40 mm se doba zrání prodlužuje více než úměrně, tj. na každých dalších 10 mm tloušťky potěru asi dva týdny. Tyto hodnoty z praxe uvažují vždy s běžnými klimatickými podmínkami. Za mimořádných klimatických podmínek, jako je např. vysoká vlhkost vzduchu, nelze empirické pravidlo praktikovat. Zbytková vlhkost podkladu z AFE nesmí při kladení nepropustných podlahových krytin překročit 0,5 % CM. Elektrické měřiče vlhkosti nejsou vhodné a lze je použít nejvýše k nalezení vlhkých míst.Pro stanovení zbytkové vlhkosti podkladů je nutno použít metodu CM. Pevnost povrchu se hodnotí vsypovou zkouškou. Jsou-li na povrchu nestabilní a závadné oblasti, musí se opravit. Povrchy potěrů se musí v každém případě mechanicky upravit např. tryskáním nebo broušením.

Magnezitový potěr se vyrábí z kaustického magnezitu, přísad (křemenná, dřevěná nebo korková moučka) a vodného roztoku soli, obvykle chloridu hořečnatého. Kaustický magnezit je jemně mletá kamenná moučka, která se vypaluje z přírodního magnezitu. Magnezitový potěr o hustotě suroviny do 1600 kg/m3 se označuje jako xylolitový potěr. Jednovrstvé xylolitové potěry často slouží jako podklad pro podlahové krytiny. Tyto lze pokládat po cca třech týdnech, pokud je obsah vlhkosti nižší než normou požadovaná hodnota. Stanovení vyzrálosti magnezitového potěru pro kladení podlahových krytin předpokládá velkou zkušenost. Často je pod poměrně tvrdou povrchovou vrstvou měkčí podklad. Ještě problematičtější je situace u starých dvouvrstvých xylolitových potěrů, u nichž jsou povrchové vrstvy zpravidla impregnovány voskem nebo podobným prostředkem. V obou případech je nutno připravit podklady k vyrovnání stěrkovou hmotou odstraněním povrchových vrstev a použitím vhodných penetračních nátěrů.

Velkoformátové desky by neměly mít menší tloušťku než 18 mm a hustotu minimálně 700 kg/m3. Doporučujeme používání velkoformátových desek výrobních rozměrů 1200 x 2400 mm, případně 600 x 2400 mm. Nejvhodnější je použití velkoformátových dílců opatřených zámkem - drážka a pero nebo volnou drážkou a perem. Veškeré spoje musí být lepeny za účelem dodržení přesného usazení a rovinnosti. Desky musí být připevněny k podkladu v rozteči 350 mm hřebíky se ztracenou hlavou nebo vruty se zápustnou hlavou o délce minimálně 2,5 násobku síly desky nebo nástřelovými sponkami. Pro rozteče stropnic do 450 mm lze používat dílce tloušťky 18 mm. Pro rozteče stropnic 610 mm musí být používány dílce tloušťky 22 mm. Pro celoplošné lepení nepropustných krytin nesmí dřevotřískové a cementotřískové desky obsahovat pojiva, která zhoršují adhezi podlahoviny.

Veškeré dlaždice v ploše musí být neporušené, pevně spojeny s podkladem. Uvolněný spárovací materiál musí být ze spár odstraněn. Povrch musí být rovný. Pro lepení elastických krytin je třeba dlaždice přestěrkovat, jinak dojde k prokreslení spár do podlahové krytiny.